Jak může vypadat nedělní vyjížďka od Café Veloklasik?

Proč jezdit venku, když máme Zwift?

Každý rok se od podzimu do jara snažím organizovat společné vyjížďky na horských kolech. Protože přiznejme si, sedět celou zimu na trenažéru je občas fakt nuda! Jasně, Zwift a další virtuální platformy jsou super na trénink, ale když se nás pár sejde venku, můžeme si taky trochu popovídat, dát si společně kafe a užít si kolo jinak než jen koukáním na watty a virtuálního panáčka na obrazovce.

A právě o tom tyhle vyjížďky jsou. Žádný závod, žádné startovní číslo. Prostě společný švih, trochu techniky, nějaké ty kopce a dobrá parta. Tentokrát jsem naplánoval trasu, při které se podíváme na oba břehy Vltavy, překročíme Berounku a vystoupáme na tři ikonické bikové kopce jižně od Prahy. A protože rád objevuju i zajímavá místa, cestou se podíváme také trochu do historie.

Tak jdeme na to!

Startujeme od Café Veloklasik

Jak už nadpis napovídá, sraz máme u Café Veloklasik pod Branickým pivovarem. Je to příjemná kavárna spojená s cyklistickým butikem, kam se dá jednoduše dostat z cyklostezky vedoucí podél Vltavy. Tentokrát se nás sešlo šest bikerů, což je podle mě ideální počet. Člověk se nemusí pořád ohlížet, jestli mu někdo nechybí, a zároveň je s kým pokecat.

Vyrážíme přes Barrandovský most do Chuchle, kde nás čeká první krátké, ale celkem prudké stoupání. Na zahřátí ideální, zvlášť když je listopad a venku už rozhodně není počasí na krátký dres. Pak následuje moje oblíbená cesta kolem staré cihelny nahoru na Slivenec a dál směrem na Zadní Kopaninu.

Odtud nás čeká první pořádný sjezd po červené turistické značce, který jsem si pro sebe pojmenoval Garda. Proč? Protože kameny, skály a místy dost technický povrch mi připomínají traily kolem italského Lago di Garda. Jasně, výhled na jezero tady nečekejte, ale pokud máte rádi trochu techniky, kamení a práci s kolem, tenhle úsek vás bude bavit. Kdo si na podobné sjezdy úplně nevěří, měl by být opatrný. Tohle rozhodně není uhlazená lesní cyklostezka.

Po sjezdu následuje trochu nudnější pasáž po asfaltu směrem do Radotína a dál do Černošic. Jenže právě tam máme naplánovanou první občerstvovací zastávku.

Kafe v automyčce? Proč ne!

Kdo mě zná, ví, že mám rád Itálii a taky dobré espresso. Takže když se tyhle dvě věci potkají během cyklistické vyjížďky, je jasné, že musíme zastavit.

Café Myčka v Černošicích je trochu netradiční místo. Jak už název napovídá, nejde o klasickou kavárnu, ale o automyčku, jejíž součástí je malé příjemné bistro. A mají tady fakt italské kafe! Přesně takové zastávky mám rád. Na chvíli sesednout z kola, doplnit kofein, něco zakousnout a trochu pokecat. Ale žádné dlouhé vysedávání, protože nás čeká další kopec.

Napumpovaní kofeinem pokračujeme dál, přejedeme Berounku a v dálce už vidíme náš další cíl. Cukrák!

Cukrák. Vysílač, který zná skoro každý

Ikonický televizní a rozhlasový vysílač nedaleko Jíloviště měří 193,5 metru a funguje už od roku 1961. Jeho zhruba 2 000 tun těžká konstrukce ukrývá speciální závaží, která tlumí výkyvy věže při silném větru. Zajímavé, co?

My se tentokrát nedostaneme až přímo k vysílači. Jen ho objedeme a začneme postupně klesat směrem na Zbraslav. Rozhodně to ale nebude žádná nudná cesta dolů. Kolem lomu totiž vede pěkný technický sjezd, který už podruhé během dne prověří naše bikové dovednosti. Kameny, kořeny, trochu práce s těžištěm a hlavně nekoukat jen na přední kolo! Přesně takové pasáže mě na horském kole baví.

Jakmile se znovu ocitneme u Vltavy, je jasné, co bude následovat. Zase pojedeme do kopce!

Závist. Keltové by se asi divili!

Tentokrát nás čeká keltské oppidum Závist, jedno z nejvýznamnějších historických míst v okolí Prahy. Oppidum Závist patřilo mezi největší a nejvýznamnější keltská sídla v Čechách a jeho historie sahá více než 2 000 let do minulosti. Rozkládalo se na ploše téměř 200 hektarů a dodnes zde můžeme najít pozůstatky mohutného opevnění, bran a dávného osídlení. Dnes je na vrcholu také rozhledna, takže kdo má čas a chuť, může si užít i výhled do okolí.

Ale zpátky ke kolu. Stoupání na Závist dokáže ze začátku pěkně štípnout. První část je totiž docela slušná stojka, na které se člověk musí trochu opřít do pedálů. Pak se ale cesta uklidní, vede příjemně po vrstevnici a člověk si může na chvíli oddechnout. Tedy jen do chvíle, než přijde závěrečná pasáž po žluté turistické značce. Ta už je zase celkem přísná, ale co si budem povídat, tohle se prostě musí zažít.

Ze Závisti vede spousta zajímavých trailů a člověk by tady klidně mohl strávit celé odpoledne. My ale dnes nemáme v plánu projet úplně všechno. Bereme to jen kolem a postupně se přes Dolní Břežany přibližujeme k Točné, odkud už to máme směrem k Braníku relativně blízko. Jenže ještě nás čeká poslední kopec dne, který má docela zajímavou historii.

Čihadlo. Tady kdysi hlídali pražské nebe

Na vrchu Čihadlo nedaleko Točné se za studené války nacházela tajná protiletadlová raketová základna, která měla chránit Prahu před případnými leteckými útoky. Dnes zde stojí antény radioamatérského klubu a v okolních lesích jsou stále patrné pozůstatky betonových bunkrů a dalších vojenských objektů. Část bývalého vojenského prostoru dnes využívají také nadšenci do airsoftu, takže když tudy pojedete, raději se rozhlédněte, ať to někde nekoupíte!

Tím máme všechny tři hlavní kopce za sebou. Cukrák, Závist a Čihadlo. Teď už nás čeká jen cesta dolů, i když tak jednoduché to zase nebude.

Kdybych totiž napsal, že jsme z Čihadla jednoduše sjeli dolů na cyklostezku, vlastně bych vás trochu ošidil. My to totiž bereme přes Koryta a další místní traily, což je podle mě jedna z nejzábavnějších částí celého švihu. Po všech těch kopcích přichází konečně pořádná odměna. Technické pasáže, zatáčky, kořeny a úseky, kde si člověk může s horským kolem opravdu pohrát. Přesně kvůli takovým místům mě MTB tolik baví.

Když se konečně dostaneme dolů do Komořan, zbývá už jen pohodová cesta po cyklostezce zpátky do Braníku.

Poslední kilometry. A zase kafe?

Z Komořan je to do cíle už jen kousek. Po všech těch kopcích a trailech přijde příjemná pasáž na vyjetí nohou. Tempo už nikdo nehrotí, jede se vedle sebe, povídáme si a pomalu se vracíme tam, kde jsme ráno začali.

Kdo má chuť na další kafe, může si ho dát po dojezdu ve Veloklasiku. My ostatní si dáváme placáky, loučíme se a vyrážíme domů. A další společná vyjížďka je za námi!

Proč mě společné vyjížďky baví?

Protože cyklistika pro mě není jen o tréninku, závodech a číslech na Garminu. Samozřejmě mě baví posouvat svoje limity, trénovat podle plánu a občas si pořádně naložit. Ale stejně důležité je pro mě i to, že se díky kolu potkávám se zajímavými lidmi a poznávám místa, kam bych se jinak možná vůbec nepodíval.

A právě společné vyjížďky jsou na to ideální. Nemusí se pokaždé závodit, někdy stačí dobrá parta, pár pěkných trailů a zastávka na espresso.

A to přece chceš, nebo ne?

Přidáš se příště?

Pokud tě podobné vyjížďky baví, budu rád, když se k nám někdy přidáš. Od podzimu do jara se snažím společné MTB švihy organizovat pravidelně. Nejde o závody ani o honění průměrné rychlosti, ale je dobré mít už nějaké zkušenosti s jízdou v terénu. Technické sjezdy a prudší kopce totiž na našich trasách rozhodně nechybí.

Informace o dalších vyjížďkách zveřejňuji na svém profilu na Stravě, ve skupině S Kubou na kole. Tak si mě najdi, ať ti další společná jízda neuteče!

Vidíme se na kole!